Není třeba zoufat, když se partnerské vztahy nedaří!
Milá Lenko,
tímto příspěvkem Ti chci vyjádřit svou úctu a zároveň Ti ze srdce poděkovat za to, že jsi mi svým milým, přirozeným, profesionálním a zároveň přátelským chováním umožnila nahlédnout do své duše, dotknout se jádra pradávných problémů, prolomit ledy a tím i vstoupit do šťastnější životní kapitoly.
Životní cestičky jsou občas křivolaké.. Poté, co jsem už po xté zabředla do vztahu s „nedostupným“ mužem, a opět skončila nešťastná a topící se v iluzích a otázkách typu „co by kdyby“, mi došlo, že to, že se moje vztahy neustále odehrávají na základě stejného schématu, a že si podvědomě vybírám podobný typ muže, nebude asi jen „náhoda“. Někde v hloubi duše uvnitř jsem cítila, že je v mém chování něco zásadního špatně, a správně jsem tušila, že onen kámen úrazu má své kořeny hluboko v dětství. Rozhodla jsem se tedy, že nadešel čas přijít věcem na kloub a zavítala jsem tehdy na své první rodinné konstelace k Zuzce a Láďovi Křesťanovým. Útulné místečko v podkroví půdy, doslova stvořené k meditacím, mi poprvé poodkrylo tajemnou roušku mé minulosti, a já pochopila, že jsem to pouze já, kdo si stojí v cestě za vlastním štěstím, a že dokud nerozpustím bloky z minulosti, nic se nezmění.. Jako malá jsem zažila smrt maminky a přísné až autoritativní chování otce. Tohle trauma z dětství se zapsalo nesmazatelnou tuší kdesi v mém podvědomí, a následně ovlivnilo celý můj život i všechna má rozhodnutí. Jak moc, jsem ale sama až do momentu, než jsem se s tím rozhodla něco udělat, opravdu netušila. Právě při těchto rodinných konstelacích jsem poprvé poznala Lenku, a musím říct, že jsem k ní ihned pocítila pouto důvěry a intuitivně ji obsadila do role své maminky. Díky laskavosti a trpělivosti Zuzky, Ládi, Lenky a dalších pár účastníků jsem si postavení své první konstelace do hloubky prožila. Hodně jsem tehdá brečela, bylo to bolestné, ale zároveň hrozně úlevné, a já cítila, že se kdesi uvnitř ve mně něco zásadního pohnulo, a že odteď se věci začnou měnit. A bylo tomu tak.. Pár dní po prvních rodinných konstelacích jsem znovu získala odvahu dotknout se svých snů a učinila jsem několik zásadních rozhodnutí ve svém životě, mimo jiné znovu pokračovat ve studiu. Dny a týdny plynuly, a já cítila, jak se uvnitř mě cosi mění, probouzí, raduje a volá po změně. Nad onen nešťastný partnerský vztah jsem se bez lítosti dokázala povznést a ukončit ho. Plná energie a nových plánů jsem se po několika měsících rozhodla zkusit kineziologii, tentokrát už přímo u Lenky. Je zajímavé, jak pár setkání člověku může změnit život, a to doslova..S pomocí vhodně a trefně formulovaných otázek jsme se s Lenkou postupně dostaly k jádru věci, a já opět cítila, jak se uvnitř mě cosi jemnohmotného mění a transformuje.. Ze setkání jsem odcházela se zvláštní lehkostí, a dle Lenky jsem během dalších 2-3 týdnů měla očekávat „vyplavení“ negativních emocí. To, co jsem ale poté zažila, předčilo mé nejdivočejší představy. Jako by se doslova odzátkovala přetlakovaná láhev, tak i já jsem najednou pocítila obrovskou potřebu ze sebe dostat všechny doposud uzavřené negativní emoce, a to nadobro – lítost, hněv, vztek, melancholie, nostalgie, všechny křivdy a útrapy z dětství.. prolévala jsem tehdy po večerech doma hektolitry slz u písniček od Michala Davida nebo svých oblíbených filmových soundtracků.. Jak očistné toto bylo pro můj další život, se ukázalo záhy. Osvobozená od hlavních bloků z minulosti jsem během několika dalších týdnů prožila doslova euforii při objevování sebe sama, čtení duševních knih a cestování na dosud neznámá místa. Se sklonkem léta jsem zavítala na další rodinné konstelace, tentokrát v místě dění u Lenky. Zajímaví lidé, zajímavá témata, vzájemná souhra energií doposud neznámých lidí, a vyvrcholení emocí tam, kde je to potřeba, to vše vedlo k dalšímu očištění a dotknutí se vnitřního já. Jak to ta Lenka jenom dělá, že si ze sezení člověk odnese vždy to, co právě potřebuje nejvíc? Následovalo ještě pár kineziologických sezení s Lenkou, které se nesly v podobném duchu.. Jako by se postupně skládaly kostičky puzzle, vše do sebe zapadá a dává to smysl. Rok s rokem se sešel, a místo pochybujícího se uzlíčku nervů s tendencí zabředávát do nešťastných vztahů, je tu mladá rozhodná žena, která co ví, co chce, a za tím si i jde. Děkuji Ti, Lenko!
PS: A jen tak mimochodem, ten správný a „dostupný“ chlap, se mezitím objevil zcela sám přirozeně!