V lednu mi bude 24 let. Cítím se zdravě a šťastně. Vždy tomu tak ale nebylo. Před 3,5 lety mi bylo 20 let, kdy jsem poprvé navštívila Lenku při kineziologii. Byla jsem výkonnostní sportovec, s vysokými nároky na sebe ve sportu i v učení. Během prvního roku na VŠ jsem se fyzicky i psychicky zhroutila. Zhoršily se mi vztahy s okolím a nevěděla jsem, co se sebou a se svým životem, kterého jsem si přestala vážit. Po pobytu na psychiatrii jsem si uvědomila, že nejsem psychicky nemocná a že psychiatři a antidepresiva mi nedokážou dlouhodobě pomoci s mojí vnitřní nespokojeností a zmatkem.
Z počátku jsem kineziologii a rodinným konstelacím příliš nevěřila. Zlepšení se dostavuje postupně, nikoliv najednou. Důležité je také to, že kineziologie nevyřeší „problémy“ za vás. Díky ní se ale dokážete propojit více sami se sebou. Nyní mohu říci, že to byl jeden z největších životních darů, které mě potkaly. A jsem ráda, že kineziologie zvítězila nakonec nad pomocí lékařů a psychologů.
Zklidnila jsem se. Pociťuji větší uvolněnost a radost. Mám se více ráda. Vážím si více sebe a svého těla. Pociťuji větší lásku a respekt k rodičům. Rozumím více sama sobě (bolestem těla, emocím) a už téměř nechodím k lékaři. Nechávám věcem více jejich přirozený průběh. Přebrala jsem za sebe a své konání větší zodpovědnost. Nalézám štěstí a radost v úplně obyčejných věcech (slunce, jídlo, úsměv, objetí). Porozuměla jsem propojení tělo-mysl-duše a učím se žít v harmonii. Objevuji zcela nový rozměr života a skvělé aktivity, které bych dříve nepovažovala za důležité (jóga, vědomé jedení, meditace).
Kineziologie mi nejprve pomohla postavit se na vlastní nohy, odpustit si a zbavit se mnoha psychosomatických problémů. Teď už kineziologii vnímám jako možnost osobního rozvoje. Rodinné konstelace, ke kterým jsem nalezla cestu až v posledním roce, mi navíc dávají možnost pomoci i ostatním členům rodiny.
Děkuji Lence za to, že je tak radostná a láskyplná. A pomáhá svým klientům žít více srdcem než-li hlavou.
